Článek se zabývá rozvojem univerzity v Byzanci, a poukazuje na to, že v Byzanci mělo vzdělání anagogickou hodnotu, to jest, že samo o sobě bylo vnímáno jako cesta k všeobecnému štěstí člověka. Poukazuje na snahu byzantských panovníků o centralizaci vzdělání a tudíž o to, aby se stalo určitou sjednocující silou.