Abstrakt
Článek pojednává o současných trendech v rumunské historiografii týkajících se antických dějin dnešního Rumunska. Konstatuje, že v rumunské literatuře stále převládá etnicky orientovaný výklad dějin, jehož základ tvoří idea „romanizované geto-dácké a christianizované báze“, z níž vzešel rumunský národ zachovávající dědictví romanity dodnes ve svém jazyce, který jako "praetnikum“ asimiloval vlivy pozdějších „migrujících“ národů, (Slované, Keltové, Germáni, Hunové, atd.).
Ideologicky a politicky orientované spory často ovlivňují negativně nejen interpretaci historických pramenů, ale vedou i k tendenční výuce dějin a tak posilují latentní xenofobii (D. Protase, L.
Bîrziu, C. Opreanu, T.
Petrescu-Dîmboviţa,i D. G.
Theodor). Střízlivější hodnocení starověkých dějin zastává dosud jen menšinový proud historiků (G.-A.
Niculescu, F. Constantiniu, L.
Boia, M. Babeş).