Kapitola pojednává o roli umění a vztahu k uměleckému dílu v konstituci lidství v pojetí H. Arendtové a pokouší se promyslet klíčový motiv krásy díla v souvislosti s Heideggerovým pojetím uměleckého díla, které se ukazuje jako vnitřně spřízněné s koncepcí díla u Arendtové.