Tréninkový proces spastických atletů sprinterů (tělesně postižených sportovců s centrální poruchou hybnosti) a patologie jejich postižení vyžaduje speciální tréninkové prostředky. Proto se práce zabývá srovnávací analýzou dvou variant startu s cílem zjistit, která z variant má nejblíže k optimálnímu provedení popsaném v literatuře a dále pak timing vybraných svalů.
Ke srovnání byl použit videozáznam a popis klíčové pozice pro výběh a povrchová elektromyografie. Předpokládáme, že aplikace získaných poznatků z našeho výzkumu pomohou doplnit tréninkové metody o prostředky speciálně určené pro atlety spastiky.