Abstrakt
Autor ukazuje: (1) jakými idejemi a principy bylo vedeno úsilí o vytvoření umělého, universálního jazyka u Komenského na jedné a u Leibnize na druhé straně, (2) do jakých pravidel či systémů se tyto jejich názory a předsevzetí vtělily, a jak je lze interpretovat; a nakonec (3) oba projekty porovnává prostřednictvím jejich přístupu k Lullově pojmové kombinatorice. Cílem je odhalit příčiny jejich povrchní podobnosti a podstatné odlišnosti dané rozdílným pojetím racionality, potažmo pohledem na úlohu jazyka při chápání reality.
V závěru jsou kladeny otázky, které vyvstávají při řešení problému aplikace současné formální logiky v nematematických oborech, zejména pro teorii argumentace ve společenských vědách. Pokus o pochopení, porovnání a hodnocení Komenského a Leibnizova projektu se tím stává podnětem pro zamyšlení nad étosem logiky dialogu a nad vztahem rozumění a matematického, formálního modelování.