Abstrakt
Tato studie představuje pojetí vědy u Martina Heideggera. Sleduje, co podle Heideggera věda je, jaké jsou její hlavní charakteristiky, jaké jsou její limity i co je její bytností, základem.
Zachycuje Heideggerovo pojetí vědy v jeho raných spisech i v jeho tvorbě pozdní. Zatímco ve svých raných dílech chápe Heidegger vědu především jako způsob chování člověka, způsob, jak člověk existuje ve světě, jak se vztahuje ke světu.
Po "obratu" (Kehre) spojuje Heidegger vědu s technikou a s dějinami bytí. Jednotlivé charakteristiky novověké vědy (exaktnost, experimentálnost, specializaci, provozní charakter ad.) pojí Heidegger s novým pojetím pravdy, jsoucna a člověka v novověku.
V novověku, od Descarta, se totiž pravda chápe jako jistota, jsoucna jako předměty a člověk jako subjekt. Jednotlivé charakteristiky vědy odvozuje Heidegger od matematického charakteru vědy.
Studie mj. zachycuje, jaké jsou podle Heideggera limity vědy. Věda se zabývá jen jsoucny, předměty.
Není s to zachytit bytí jednotlivých jsoucen (podle raného Heideggera); smysl zkoumaného: přírody, dějin, člověka či řeči (podle pozdního Heideggera). Z toho důvodu je nutné ke skutečnosti přistupovat nejen pomocí vědy, ale rovněž pomocí filosofie (která je pro raného Heideggera vědou o bytí) či pomocí umění či myšlení (Besinnung).