Předkládaná kapitola se zabývá zbožností žitavských měšťanů na konci středověku (1437-1526), především jejich zbožnými praktikami (mešní a oltářnické fundace, eucharistická a pašíjová zbožnost, tzv. normativní centrování zbožnosti) a dále rozborem ofěr žitavského farního záduší z počátku 16. století.