Text komentuje historické události v Československu po druhé světové válce, především v 50. a 60. letech 20. století jako ideologické základny učebnic českého jazyka, které byly v této době používány v českých školách. Vzorek analyzovaných učebnic zachycuje změny ideologického dopadu na autory učebnic, které byly přímo závislé na politické situaci.
Komunistická strana udělovala učebnicí zvláštní pozornost - každá učebnice byla několikrát zhodnocena, zda může být akceptovaná ve školách. Kvůli tomu učebnice odpovídaly ideologickým kritériím, ale paradoxně měly rovněž vysokou lingvistickou úroveň a vypracovanou metodologickou koncepci pro tzv. jednotnou školu.