Předkládaný článek zachycuje v komparativní perspektivě změny ve využití půdy v regionech jihovýchodní (SEE ) a středovýchodní (ECE ) Evropy. Část kontinentu, dnes vnímaná především jako postkomunistická, má mnohem širší společné novověké dějiny: periferní pozici vůči světovému trhu, opožděný nástup industrializace, mnohonárodnostní impéria před a nevelké národní státy v době meziválečné. Zatímco tyto historickogeografické faktory vytvořily předpoklady pro analogický vývoj využití půd v obou regionech, rozdílné fyzickogeografické podmínky naopak posilovaly jeho specifické stránky.
Na základě statistik Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) jsou v článku sledovány a zhodnoceny hlavní trendy ve využití půdy v obou regionech a jejich dominantní příčiny.