Studie nejprve nastiňuje, jakou úlohu má smrt v myšlení Platóna, a takto naznačenou pozici konfrontuje s Aristotelovou etikou. Poté se zabývá otázkou uchopení lidské individuality ve vztahu k rozumu a poukazuje na napětí, která vyplývají z chápání člověka jako bytosti, jejíž duše je rozpolcena na smrtelnou a nesmrtelnou část.