Monografie má obecně přehledovou část a část výzkumnou. Autoři v publikaci vycházejí z myšlenky, že základy pacientova pojetí nemoci se kladou už v dětství, a proto studují pojetí akutních a chronických nemocí u dětí.
Pro cílenou práci s pacienty už nestačí data získaná pouze dotazníky, je třeba znát individuální pojetí nemoci, včetně kvalitativních postupů při jejich diagnostice. Ukazují, že bude třeba pozměnit edukaci pacientů tak, aby zdravotníci nejprve zjišťovali individuální názory pacientů na nemoc a její léčbu a poté mohli případné miskoncepce cíleně korigovat.
Nejde však jenom o individuální názory. Je třeba zkoumat pojetí nemoci v celé populaci laiků, tedy sociální reprezentaci nemocí.
Jen tak je možné určit, které laické názory jsou převládající a které okrajové. Autoři též připomínají, že k hlubšímu poznání laických názorů na nemoc je třeba vědět, jaké jsou laické názory na zdraví, jeho projevy a způsoby udržování.