Kapitola analyzuje stav umění v současné české republice, které je možné nazvat "lesbickým uměním", v kontext celkové vizuální produkce. Kapitola zkoumá různé významy termínu "lesbické umění" a na základě rozhovorů s několika českými lesbickými umělkyněmi diskutuje, co pro ně znamená vytvářet tzv. "angažované umění".
Kapitola se dále zabývá důsledky přitomnosti i absence "umění s identitou" v českém kontextu.