Autor sleduje sociálně-ekonomické a rodinné podmínky, ale také vnitřní duchovní motivy při volbě povolání duchovních a intervenční praktiky v přihláškách budoucích kněží do pražského alumnátu v 80. letech 19. století. Zároveň nabízí srovnání s první generací kazatelů Svobodné církve reformované.
Závěrem hodnotí sémantiku pojmu povolání v historickém kontextu.