Abstrakt
Jenerálka, osada na okraji Prahy, prochází poslední dobou nejrozsáhlejší změnou své historie. Po 1989 se stala terčem developerů nabízejících zájemcům luxusní bydlení „v jednom z nejzelenějších koutů Prahy“ a přitom blízko centra města.
Díky změnám, jež přinesly developerské projekty, staré a nové se na Jenerálce propletlo ve vizuální/materiální asambláž,pod jejímž povrchem je možno rozeznat celkovou socio-společenskou změnu posledních dvou dekád. Článek je inspirován pojetím místa a krajiny u dvou fenomenologických geografů – D. Seamona (1980) a E.
Relpha (1976) – na jehož základě je analyzován materiální komponent změny Jenerálky a nabídnuto netradiční pochopení toho, co se na Jenerálce děje. Mé rozumění Jenerálce je založeno na fenomenologickém, vizuálním a etnografickém výzkumu zaměřeném na socio-prostorové praktiky místních obyvatel, jež vedou ke vzniku toho, co Seamon nazývá „místní balet“, popřípadě k jeho potenciální absenci ústící do situace, jíž Relph nazývá „bezmístnost“.