Abstrakt
Požadavek Druhého vatikánského koncilu, aby biblické studium bylo 'duší posvátné teologie' (anima sacrae theologiae) (Dei Verbum 24), přineslo do exegetické metodologie nové podněty. Každý teologický obor musí být v přímém styku s pramenem zjevení a má se jím živit.
Pro výklad Písma svatého zůstane hlavním exegetickým nástrojem historicko-kritická metoda, jíž je možno určit literní smysl, který vyjadřuje teologický a duchovní smysl biblických textů. Nezbytnou podmínkou, umožňující spojení exegety s živou tradicí církve, je křesťanská víra, která mu poskytuje správné předporozumění coby optimální kontext křesťanské exegeze.