Abstrakt
Článek je věnován případům, kdy oběť násilného trestného činu sama pachatele rozhodujícím způsobem motivovala k útoku tím, že mu úmyslně závažným způsobem ublížila. Autor se zabývá obrazem takzvaných vyprovokovaných zabití v odborných dílech z oblasti kriminologie a kriminální psychologie.
Výrazu provokace užívá k označení úmyslných jednání oběti před spácháním trestného činu, která mohou být zohledněna jako polehčující okolnosti a eventuelně vést k posouzení skutku pachatele podle mírnějších ustanovení trestních zákonů. Provokace vyjadřuje určitý podíl morální viny oběti na vyústění interpersonálního konfliktu v závažný násilný trestný čin, přičemž tento podíl viny zároveň umožňuje posoudit reakci pachatele shovívavěji z hlediska trestního práva.