Abstrakt
Pohybová aktivita u starších lidí se stává více aktuálním problémem. Pohyb plní významnou úlohu v primární i sekundární prevenci, ale i v oddalování vzniku regresivních procesů.
Každé onemocnění snižuje kvalitu života starších lidí. Může se jednat o omezení hybnosti v důsledku poruchy hybného systému, nebo o poruchy smyslů, či dalšího oslabení v důsledku základního onemocnění či operace.
Fyzická aktivita je u těchto osob výrazně limitována chorobným procesem.