Svatováclavský cyklus namalovaný nad hrobem sv. Václava na stěnách Svatováclavské kaple v pražské katedrále pocházející z počátku 16. století je nutno číst optikou doby, ve které vznikl.
Portrét vládnoucího krále Vladislava II. Jagellonského a jeho francouzské choti, který je zakomponován do vyprávění života hlavního patrona Čech, je východiskem ikonografické interpretace ensemblu ca třiceti nástěnných obrazů.
Sv. Václav, český panovník 10. století, slouží jednak jako symbol nerozdělené církve a společnosti, jednak je fenoménem, kterým se navazuje na slavnou epochu císaře Karla IV který svatováclavskou tradici cíleně kultivoval s využitím pro svůj státně politický program.