Abstract
Z důvodů sběru a uchování kartografických děl, se zasloužil významný český kartograf profesor Václav Švambera o vytvoření instituce, která by byla vnímána jako odborné a kulturní centrum s významným kartografickým bohatstvím.Základem byly fondy Geografického ústavu fakulty, množství mapových listů z válečného archivu ve Vídni po rozpadu Rakousko-Uherska i kartografické archiválie různých knihoven. Po zakladateli v jeho úsilí pokračovali další význační představitelé - profesoři Bedřich Šalamoun a Karel Kuchař.
Ve třicátých létech minulého století stojí za zmínku významné práce na atlase reprodukcí starých národních map - Monumenta Cartographica, spolupráce na Atlase Republiky československé a na přípravě výstavy světové kartografie. Archivní fondy byly rozšiřovány akvizicemi zahraniční produkce a povinnými výtisky map od domácích institucí a firem.
Po druhé světové válce připadly Státní sbírce mapové nejdříve fondy map Německé univerzity, později byl fond obohacen i kartografickými archiváliemi Národního muzea. Mapová sbírka je od svého vzniku po celou dobu existence umístěním i funkčností spjata s Přírodovědeckou fakultou UK v budově na Albertově, i když ne vždy byla její organizační součástí.