Svatý Václav byl uctíván jako „věčný vladař“ Čechů a české země. Jeho kult se ale již v 11.–13. století šířil za hranice českých zemí, zejména pak v době císaře Karla IV.
Svědkem šíření svatováclavského kultu byla i umělecká díla. Stať se věnuje právě šíření svatováclavského kultu v Evropě v době Přemyslovců a Lucemburků.