Svépomocné a podpůrné skupiny se v Česku těší jen malé míře pozornosti, která je nadto většinou omezená pouze na dílčí témata skupinové dynamiky či jednotlivých tematických skupin - přehledová studie chybí. Článek se proto snaží popsat, v jaké situaci se české svépomocné a podpůrné skupiny jako celek nacházejí, a to prostřednictvím výsledků výzkumu, během kterého byla zkoumána činnost cca 2 000 organizací občanského sektoru poskytujících sociální služby a organizací identifikovaných prostřednictvím internetového vyhledavače. Podrobněji pak bylo zkoumáno 111 podpůrných či svépomocných skupin.
Pozornost je zaměřena zejména na užívanou terminologii, tematickou typologii, institucionální zajištění a dále doporučení pro praxi. V závěru článku jsou identifikována rizika dalšího vývoje svépomocných či podpůrných skupin a návrhy politik na jejich podporu.