Druhové bohatství ptáků vglobálním měřítku lze nejlépe predikovat na základě prostorově explicitního modelu, vycházejícího z předpokladu, tj. že prostorová dynamika areálů rozšíření je modulovaná produktivitou, která proporčně zvyšuje pravděpodobnost výskytu. Tento model dává lepší predikce než pouhé korelativní modely vysvětlující globální variabilitu ptačí diverzity environmentálními proměnnými, i než nulové modely (tzv. mid-domain models) předpokládající náhodnou dynamiku šíření jednotlivých druhů vrámci pevných kontinentálních hranic.