Abstrakt
Článek věnuje pozornost vývoji environmentálního vzdělávání v ČR a jeho dnešnímu, historicky založenému, stavu. Jeho základní východiska jsou nejlépe uchopitelná ve filozofické perspektivě holismu.
Ekologické principy zahrnuté do různých vědních disciplin jsou autorkou analyzovány v protikladu k postmoderním filozofickým konceptům, jež věnují pozornost ?různicím? mezi jednotlivými obory. To činí integraci disciplinárního poznání nemožnou; současně však hranice mezi diskurzy utvářejí nová pravidla vzájemné komunikace.
Jsou zkoumány možnosti, jež postmoderní myšlení otevírá vzhledem k interdisciplinárnímu (i za hranicemi vědy vedenému ? demokratickému) dialogu; je diskutováno jeho uplatnění ve vzdělání.