Cílem příspěvku je analyzovat právní institut zajištění, jenž funguje v českém právním řádu relativně krátkou dobu, a to na základě dvou právních řádů, kde našel značnou, velmi významnou popularitu (Německo), a kde naopak je přijímán s určitými výhradami (Rakousko). Zajištění převodem práva je fiduciární právní úkon, který respektuje určité ekonomické priority a umožňuje tak na základě tzv. držebního konstitutu, aby věřitel se stal vlastníkem movité věci, která však bude nadále v držení dlužníka, jenž ji potřebuje pro svoji profesní činnost (stroj, suroviny apod.).
Při nesplnění povinnosti dlužníka může věřitel s věcí libovolně nakládat. S ohledem na tyto znaky a zkušenost zejména německé jurisdikce, ústí příspěvek v kritiku a pozitivní návrhy ohledně úpravy v NOZ.