Příspěvek se zabývá rozborem navrhované úpravy rozporu právního jednání se zákonem (§ 527 odst. 1 návrhu občanského zákoníku). Na stručném historickém a srovnávacím materiálu dokládá, že uvedená problematika tradičně klade zvýšené nároky na orgány aplikující právo (soudy).
Autor ukazuje, že závěr o neplatnosti právního jednání pro rozpor se zákonem nelze učinit bez podrobné analýzy porušeného zákonného ustanovení, a to zejména z hlediska jeho smyslu a účelu. Navrhovaná úprava, které autor - mimo jiné - vytýká zřejmou komplikovanost, se však pokouš í naznačený problém řešit tím, že pro závěr o neplatnosti právního jednání porušujícího zákon stanoví ještě další podmínky (vznik "něčí újmy" a/nebo "zjevné narušení veřejného pořádku").
Taková úprava nejenže závěr o neplatnosti právního jednání nevyjasňuje, ale zároveň vyvolává další problémy.