Stať se zabývá vlivem práva EU na české vnitrostátní právo v oblasti postavení osob ze třetích států, které dlouhodobě pobývají v České republice. Jednotlivé části sledují postavení těchto osob z hlediska relevantních směrnic a transpozici těchto směrnic do vnitrostátního práva.
S ohledem na to, že v dané oblasti existoval problém z hlediska transpozice, řeší část stati též možnosti přímé aplikace relevantní směrnice a zkoumá současnou praxi. Autorka dochází k závěru, že právní úprava (v době psaní statě) není zcela v souladu s legislativou EU a aplikační praxe tento problém nepřekon ává.