Preambule jsou v právních předpisech užívány poměrně zřídka. Obvykle tehdy, když předpis znamená určitou hodnotovou změnu, diskontinuitu, a zákonodárce cítí potřebu změnu vysvětlit.
Užitečné je, pokud se mu podaří preambuli koncipovat tak, že otevírá nový prostor do budoucna a není obrácená do minulosti jako soud nad ní. Toto se podařilo českému ústavodárci v případě obou základních ústavních předpisů.