Článek se zabývá zájmem humanitních věd o problematiku reálného, o poetiku evidence a svědectví v současné literární teorii a o příklady literárních děl, které z různých pozic a s různými intencemi zacházejí s prostředky evidence a svědectví. Artikulovanější pozornost je věnována Zacharu Prilepinovi a Michailu Šiškinovi.