Toto je první část eseje věnovaného osudům logicismu, speciálně jeho fregovské verzi. Rekapitulujíce klasickou éru fregovského bádání upozorňujeme nejprve na některé kritické momenty Fregovy argumentace v Grundlagen, na nichž můžeme posléze ukázat její životaschopné a defektní rysy.
Stále při tom vycházíme z předpokladu, že na otázky typu „je logicismus mrtev?“ apod. neexistuje jednoduchá, kategorická odpověď: Wittgensteinova kritika samotné myšlenky zakládání stejně jako pozoruhodné novofregovské objevy Boolose a Wrighta musí být konfrontovány s efektem, který logicistická idea měla na logicko-matematickou praxi. To je ale samo o sobě téma pro jiný článek, možné pokračování tohoto eseje, jenž má spíše systematické, nežli kritické cíle.