Tématem práce je vývoj filmové samosprávy v letech těsně předcházejících okupaci českých zemí a v období Protektorátu Čechy a Morava. Spolkové a svazové struktury pokryly všechny oblasti – výrobu, distribuci i kina – a bojovaly proti legislativním nedostatkům, jež komplikovaly každodenní provoz oboru.
Od 2. pol. 30. let bylo jejich cílem založení filmové komory jako centrálního orgánu českého filmu financovaného státem. V dubnu 1940 vzniklo Filmové ústředí pro Čechy a Moravu.
V únoru 1941 převzala zaměstnance a kanceláře filmových svazů veřejnoprávní korporace Českomoravské filmové ústředí (Böhmisch-Mährische Filmzetralle). Ta disponovalo výkonnými a kontrolními pravomocemi a až do roku 1945 byla nástrojem okupační moci k proměně protektorátní kinematografie.
Organizace byla odvozena od struktury Reichsfilmkammer. Zároveň ale splnila české sny o subjektu schopného reformovat filmový obor v duchu řízeného hospodářství. Ústředí také připravilo půdu pro zestátn ění československého filmu.