Abstrakt
Informovaný souhlas pacienta a zákonitosti procesu, který je s informovaným souhlasem pacienta spojený, se do povědomí lékařské i laické veřejnosti dostávaly a stále dostávají jen velmi pomalu. Dochází k neustálému podceňování významnosti informovaného souhlasu jak lékařskou, tak laickou veřejností i po roce 2001, kdy Česká republika ratifikovala Úmluvu o biomedicíně.
Ani vyhláška z roku 2006, která ukládá každému lékaři, aby s informovaným souhlasem pracoval, mnoho nezměnila. Proces informovaného souhlasu je velmi často minimalizován až na administrativní nezbytnosti, kdy pacient neobdrží dostatečné informace a ani nedostane příležitost se ptát na informace o svém zdravotním stavu, léčbě a předepsaných lécích.
Toto platí nejen při poskytování lékařské péče, která je hrazena zdravotními pojišťovnami, ale i při účasti pacientů v klinických hodnoceních. I přes to, že publikace Informovaný souhlas: proč a jak vyšla před čtyřmi lety, je pro čtenáře stále aktuální.