Abstrakt
Záměrem této práce je pokusem promyslet možností politického, společenského reflexe křesťanů/církvi v kontextu "konce dějin". Po úvodním pokusu o charakteristiku koncepce konce dějin a jejich zdrojů bude tahle koncepce dána do souvisu s císařskou teologii Eusebia s Cezarey, tj. tradici křesťanského myšlení, charakterizovanou radostí s poražení nepřítele křesťanů - nejdřív antibožských sil impéria, později heretiků.
Následně bude navržen alternativní způsob myšlení, popisujícího člověka a svět jako prostor boje protikladních sil (tělo a duch, království Boží, království ďábla), přičemž vítězství kterékoliv síly je na v tomhle světě nemyslitelné, protože "dobro a zlo" jsou v každém jednání smíchané.