Abstrakt
Tento příspěvek se zabývá pohledem na komunikaci z jiného zorného úhlu než je obvykle prezentován. Pro pochopení reakcí druhých musíme především poznat sami sebe.
Nejvýstižněji podaným obrazem každého z nás je reflexe druhých. Toto nám nastavené zrcadlo umožňuje kromě jiného také naši sebereflexi a autoregulaci.
Je na každém individuálně, jak s těmito získanými informacemi naloží a jak je schopen dál je uplatňovat. Otázkou zůstává nejen to zda jsme schopni, ale zda jsme ochotni na sobě pracovat.
Ve zdravotnickém povolání, kde je sociální interakce základním předpokladem výkonu profese, vystupuje sociálně komunikativní jednání do popředí. Osobnostní charakteristiky každého z nás nám dovolují nové informace přijímat do určité úrovně a na této úrovni s nimi pracovat.
Z toho vyplývající i jejich uplatnění v ošetřovatelském procesu je velmi individuální.