Vývoj současné rogersovské psychoterapie směřuje k integraci nových poznatků a rozšíření terapeutické práce o diagnostiku a postupy, které přesahují základní terapeutickou nabídku ve formě empatie, akceptace a autenticity terapeuta. Důležitým posunem v rogersovské psychoterapii je přijetí diagnostiky a tím i indikace pro tuto terapii.
Vyvíjejí se i diagnostické prostředky, vycházející z rogersovského pojmosloví. Pozornost je věnována též proměnným terapeuta uplatňovaným v terapii.
V článku jsou uvedeny výsledky dvou výzkumů, které na toto téma proběhly na univerzitě v Řezně. V rámci navazujícího výzkumu vlivu terapeutické intervence na chování klienta byly zjištěny některé konkrétní formy souvislosti.
Významná je otázka účinnosti rogersovské psychoterapie ve srovnání s dalšími psychoterapeutickými směry. Autoři uvádějí některé zajímavé výsledky rozsáhlé metaanalýzy výsledků léčeb psychologickými prostředky, která byla provedena týmem bernské univerzity pod vedením K.
Graweho.