Zpráva o zániku Oddělení komplexního prognostického modelování je mým osobním pohledem. Nepokouším se historicky rekonstruovat bádání v tomto oddělení a jeho vztahy k veřejné moci.
Snažil jsem se na druhý pokus pochopit metodu KPM, a tím i porozumět tomu, jak mohl kolem ní vzniknout ve všeobecné normalizační omezenosti docela bohatý myšlenkový svět. Zpráva je rozdělena do dvou oddílů.
Nejprve předvedu Oddělení jako prognostické pracoviště, které se prožívalo coby ostrov pozitivní deviace. V dalším oddílu Mnohost přístupů k dělání vědy proberu generačně i ideologicky podmíněné názorové střety týkající se pojetí výzkumu.
Diskusi jsem rozvrhl poněkud netypicky. Využívám v ní extenzivně tezí připravených pro panelovou diskusi Etické problémy prognózování (1983), která se konala několik měsíců před zrušením Oddělení komunistickou stranou.