Teorie společenské volby a volební design 1989 až 1990. Aplikace filozoficko-teoretického konceptu v politické praxi
Abstrakt
Předkládaná studie pracuje s hypotézou, že relevantní účastníci institucionální, respektive volební reformy usilují o realizaci alternativ, sledujících jejich preferované cíle. Právě proces výběru volebních pravidel během průběhu demokratické tranzice ve střední Evropě lze analyzovat jako vyjednávání explicitního charakteru mezi individuálními politickými aktéry (stranami).
Jako nejvhodnější explanační rámec se pro tento proces jeví přístup vycházející z logiky teorie společenské volby, v podobě tzv. kontextualizované racionality. Specifikem tohoto procesu je nicméně situace nejistoty a nedostatku sdílených informací modifikující původní logiku maximalizace cílů (typickou pro politiku volebních reforem) ve smyslu Rawlsova konceptu závoje nevědění podle tzv. maximinového pravidla, jehož podstatou je minimalizace rizik.
Tento výklad umožňuje vysvětlit, proč se země střední Evropy nakonec rozhodly zavést poměrný volební systém, případně smíšený systém s výrazným zastoupením proporčního hlasování.