Regulace lobbingu se v posledních letech dostala do politické agendy České republiky, avšak dosavadní diskuze a pokusy o schválení konkrétní podoby regulace nebyly úspěšné. V článku upozorňuji na jednu z proměnných, kterými by návrh takové regulace měl být veden - vstupní rámcování lobbingu jako problému a s ním související stanovení prioritního cíle regulace.
Na otázku jaký problém lobbing vlastně představuje totiž na základě analýzy projevů a postojů stakeholderů nacházíme čtyři různé odpovědi: lobbing jako problém ze své podstaty, jako riziková praktika pro své možné překrytí s korupčním jednáním, za třetí, lobbing jako problém kvůli své neve řejnosti, nedostatku transparentnosti, a nakonec, lobbing jako prospěšná, avšak zneuznaná praktika, kterou by regulace mohla legitimizovat. Ve druhé části článku ukazuji, jaké by byly konkrétní implikace rozdílů v rámcování pro návrh regulace, a to na příkladu definice lobbisty a rozsahu vykazovací povinnosti.