Abstrakt
Studie se zabývá proměnou pohřebních praktik a forem zacházení s mrtvým tělem v osvícenské době. Jde o klíčovou periodu, kdy byla poprvé v křesťanské éře přijata osvícenským státem celá řada nařízení, jejichž cílem - ve jménu zachování zdraví populace - byla marginalizace kontaktu světa živých a světa mrtvých.
Vedle kněze si tehdy u lůžka umírajícího - poprvé v evropských dějinách - vybojoval ústřední místo také lékař. Proslulé "pohřbívání v pytlích" představuje jen jeden z prvků celé řady opatření, která zasáhla do tisíciletých tradic a senzibility obyvatelstva (nejen) našich zemí.
Zaváděly se nepříliš populární praktiky, ať už šlo o pouhé odsouvání pohřebišť mimo obydlená místa, o zřízení "instituce márnice", o proslulé pohřbívání v pytlích i o další "novoty". Nás bude mimo jiné zajímat, jak na jejich zavádění reagovali obyvatelé Čech.
I když jde o problematiku, v níž se osvícenská "hygienizace veřejného prostoru" projevila možná nejmarkantněji, naše historiografie jí dosud nevěnovala v podstatě žádnou pozornost. Tato studie se pokusí představit problém "vypovídání" "škodlivých těl" (i problémy, na které tato novota narážela u prostého obyvatelstva) především na základě studia dosud nepublikovaných (a dosud nestudovaných) pramenných materiálů z fondů Českého gubernia a Zemského protomedikátu, uložených v Národním archivu v Praze.
Doplněny budou samozřejmě i dobovými (především německými) tisky, především lékařskými a policejními.