Abstrakt
Článek shrnuje klíčové motivy filosofie jazyka Waltera Benjamina (z období mezi lety 1916 a 1925). Hlavní pozornost je věnována pojmům pravdy, bezprostřednosti a jména.
Předložená interpretace ukazuje, že jednotlivé "jazyky" (či jazykové bytnosti) jsou podle Benjamina výrazem nezaměnitelné perspektivy, z níž se každá bytost vztahuje k celku skutečnosti. V tomto smyslu jsou pak nejvýznačnějšími "jazykovými" útvary umělecká díla.