Abstrakt
Článek upozorňuje na potřebnost zdůraznění časového kontextu sledu jednotlivých změn kultury romských osad na Východním Slovensku. Se zvláštním důrazem poukazuje na fakt, že dosavadní (zejména sociálně politické) přístupy nenahlížejí jinakost romských osad jako principielní odlišnost, ale jako zaostalost.
Ve jménu pokroku jsou tak fungující sociální útvary romských osad systematicky zbavovány svých typických rysů. Ze zamýšlené přeměny se tak daří uskutečnit první fázi: totiž nenávratně zničit funkční sociální strukturu a na ní vázaný hodnotový systém.
Fáze druhá: pozitivní implantace principů moderní občanské společnosti a občanských hodnot, se nedaří vůbec a nastává stav, označovaný jako anomie. Staré techniky a postupy obživy obyvatel romských osad upadly v zapomenutí, nebyly však nahrazeny novými a z obyvatel romských osad se tak stali konzumenti výrobků, produkovaných majoritní společností, na kterých se stali ekonomicky i technologicky závislými.
Nejčastěji používanou technikou je brikoláž - kuti