Nadávky a kletby jsou ve výkladových slovnících češtiny nedostatečně popsané. Důvodem je to, že tyto jazykové prostředky jsou tabuizované, jejich význam je často vágní, ovlivněný osobním územ mluvčích, síla jejich expresivity není dostatečně objektivně měřitelná.
Přesto jsme se vybraných nadávek o tuto klasifikaci pokusili na základě dotazníkové akce. K popisu vybraných nadávek (blbeček, blázen, blbec, blb, pitomec, kráva, vůl, debil, prdel, hovno, kurva, píča a čurák) jsme použili autorských korpusů Karla Čapka a Bohumila Hrabala.
Srovnáváme užití těchto nadávek s korpusem spontánního mluveného jazyka ORAL2008. To nám umožňuje pozorovat frekvenci užití jednotlivých nadávek v čase.
Jazyk Čapka reprezentuje jedno časové období, jazyk Hrabala druhé a korpus ORAL2008 třetí. V korpusu spontánního mluveného jazyka ORAL2008 můžeme navíc sledovat i tři sociolingvistické kategorie - pohlaví mluvčích, jejich věk a vzdělání.
Zajímavé jsou i větné struktury, ve kterých se nadávky užívají a jejich užití ve frazémech. Zvětšování frekvence užití některých nadávek není způsobeno hrubnutím jazyka, jak se někteří mluvčí domnívají, ale někdy sémantickým vyprazdňováním nadávek, jako je tomu např. u nadávky vůl.
Pokoušíme se sledovat i eufemizaci nadávek, ukazujeme ji na nadávkách hovno a prdel. Celkově lze konstatovat, že nejsilnější nadávky v díle Karla Čapka nenacházíme.
V díle Bohumila Hrabala už některé najdeme. Korpus ORAL2008 dokládá, že ve spontánním jazyce je znatelný nárůst všech tříd nadávek.
Důvodů k tomuto jevu je několik a odpověď na tuto otázku se snaží ukázat náš článek.