Příspěvek se zabývá vývojem ve Svazu českých novinářů během únorové krize roku 1948. Zaměřuje se především na proces profesní likvidace novinářů, kteří stáli v opozici vůči komunistické straně a jejím snahám o získání dominantního vlivu ve společnosti v období 1945 - 1948, a zdůrazňuje význam novinářské organizace při potlačení protikomunistické opozice v médiích v období únorové krize.
Zamýšlí se také nad důsledky vyloučení řady nejzkušenějších českých žurnalistů z novinářské činnosti a nad dopady, které měl tento krok na rozvoj médií v období nastupující komunistické totality v Československu.