Abstrakt
Tato, druhá část dvoudílné studie ukazuje na třech konkrétních příkladech možnosti intertextuálního zkoumání centonové poezie. Petronius používá techniku parodického centonu jen jako zdobný prostředek na velmi malé ploše, tato/jeho parodie nicméně funguje na třech rovinách : první představuje sama aplikace (jakýchkoli) citátů z Vergilia na obscénní téma, druhá pracuje s tematickou paralelou s tragickým milostným příběh Didony v Aeneidě a třetí s konkrétním (v centonu nevysloveným) kontextem převzatých fragmentů.
Je poněkud překvapivé, že zatímco v Ausoniově Cento nuptialis, které na prvních dvou rovinách funguje prakticky totožně, jsme stopy třetí roviny nenašli, Proba - zdá se - s nevysloveným kontextem a čtenářovou pamětí pracuje podobně jako Petronius.