Studie se zabývá literárním obrazem Jindřicha Korutanského ve dvorské literatuře a klade si otázku, nakolik může tento obraz ovlivnit dosud převládající, spíše negativní názor historiků na korutanského vévodu Jindřicha. Analyzována jsou básnická díla Hirzelina, štýrského rytíře Otakara a Petra Suchenwirta, kteří popisují jednak důležité okamžiky z Jindřichova života, jednak výrazné charakterové rysy jeho osobnosti.
Poukazuje se přitom zejména na Jindřichovovu vojenskou zdatnost, osvědčenou v bitvě u Göllheimu, anebo básníky opěvovanou štědrost, jíž rakouská historiografie vesměs odsuzuje jako zbytečné plýtvání penězi, byť hrála v rámci panovnické reprezentace svou nezastupitelnou roli a pravděpodobně přispěla i ke dvojímu zvolení korutanského vévody za českého krále.