Abstrakt
Aristotelovo subtilní rozlišení mezi třemi formami přátelství a jeho pojetí lásky k druhému pro něj samého nabízí odpověď na základní námitku, která bývá vznášena proti každé eudaimonistické teorii přátelství, totiž že přátelství, jakožto zásadně nemorální fenomén, je pouze egoistickým nástrojem jednotlivcova štěstí. Aristotelova teorie je založena v jeho pojetí analogie a ve filosoficky specifické představě "já".
Obojí má svůj původ v platonismu a vychází z Aristotelova dialektického potýkání se s Platónem. Aristotelova dialektická teorie přátelství musí být nakonec založena nikoli v metafyzice, nýbrž v politické teorii.
Politické př átelství jakožto utopická perspektiva přijatá každým z občanů v úsilí o co nejdůvěrnější přátelství s každým spoluobčanem naznačuje vznik představy nekonečnosti jako dokonalosti, která představuje rozhodný krok za Platóna a směrem k pozdějším fázím dějin filosofie.