V tomto příspěvku autor promýšlí problematiku systematicko-teologických východisek křesťanské morální teologie. Je zřejmé, že pokud má být etika křesťanská, nemůže nevycházet ze zjevení, konkrétně z obraz Boha jako cílového ideálu člověka, z christologie, soteriologie, pneumatologie, antropologie.
Základním problémem je pochopitelně poměr mezi Kristem jako Spasitelem a různými formami zákona. Další klíčovou otázkou je prezentace etických principů vzhledem k těm, kdo víru v Krista nepřijímají.
Zdá se tedy, že morální teologie musí pracovat jaksi dvojkolejně, tedy vytvářet jednak jakousi fundamentální morální teologii na základě přirozeného zákona, jednak morální teologii ve vazbě na teologii dogmatickou.