Příspěvek vychází z četby krátkých próz Stanislava Rakúse, publikovaných pouze časopisecky, např. v literárních časopisech Slovenské pohľady, Mladá tvorba, Matičné čítanie v průběhu let 1963 - 1976. Juvenilie zahrnují devět téměř neznámých próz (a jednu báseň), na pozadí kterých jsou sledovány poetologické aspekty textu, např. narativní strategie, proměny postavy outsidera, vztah vysokého a nízkého, motiv smrti, míra modelovosti povídky ad.
Jednou z primárních významových rovin Rakúsových juvenilních povídek je kolísání mezi alegorickým zobrazením uzavřeného systému (totality) a absurdním vyhrocením příběhu. V tomto smyslu můžeme nalézt celou řadu strukturních souvislostí při srovnávání Rakúsových próz s absurdními povídkami debutujícího Dušana Mitany, především na úrovni kompozičního uspořádání, variování postavy outsidera i narativních strategií.
Výjimku mezi Rakúsovými absurdními povídkami tvoří do fantaskně-mytického prostředí zasazené příběhy Matej Uriáš a Kosti, u nichž čtenář jen velmi těžce a složitě rekonstruuje tematické pozadí. Alegorickými postupy v nich autor rozvíjí a boří kult osobnosti.
Nesleduje obraz konkrétní historické doby, ale otevřeně vypovídá o lidské přizpůsobivosti, zbabělosti i neschopnosti člověka postavit se zlu, tedy vlastnostech, které mají univerzální, nadčasovou platnost.