Publikace na Filozofická fakulta |
2011
Abstrakt
Portugalské složené perfektum se svým modotemporálním i aspektuálním významem liší od stejného času v ostatních románských jazycích, včetně jinak blízké španělštiny. V portugalštině se původní složená latinská forma se slovesem habere gramatikalizovala s pomocným slovesem ter (být), z čehož se často usuzuje na rezultativní.
Analýza korpusového materiálu prokázala, že centrální význam portugalského PPS není resultativnost, ale v závislosti na sémantické klasifikaci predikátu buď iterativnost nebo durativnost, z hlediska vidového imperfektivní.