Monografie se zaměřuje na problém selhávání romských, resp. sociálně vyloučených dětí školském vzdělávacím systému. Velké procento těchto dětí má stanovenou diagnózu lehké mentální retardace a končí v praktických (dříve zvláštních) školách - tedy mimo hlavní vzdělávací proud.
Výzkum se zaměřil na problematiku diagnostiky těchto dětí, konkrétně na podrobnou analýzu diagnostického testu SON-R. Ten je v České republice jako jeden z mála považován za kulturně nezatížený a využívá se proto mj. i u obtížně testovatelných dětí, včetně dětí socio-kulturně znevýhodněných.
Cílem ročního kvalitativního výzkumu bylo zjistit, jak děti ze sociálně vyloučeného prostředí testu rozumějí a jak v kontextu prostředí, v němž žijí, chápou souvislosti nutné pro vyřešení jednotlivých úloh. Analýza dochází k závěrům, že sociálně znevýhodněné děti v testu často selhávají nikoliv z důvodů nedostatečné kognitivní kapacity, ale kvůli odlišnému charakteru výchovy a nižší vzdělanostní tradice v rodině.