Abstrakt
Článek pojednává o Albíně Dratvové, první české docentce filosofie. Uceleně mapuje široký pracovní záběr této ženy vědkyně od logiky přes filosofii přírodních věd, pedagogiku, etiku až k psychologii ženy.
Obšírněji se pak věnuje zejména její práci na poli pedagogiky a jejím popularizačním dílům, zejména těm týkajících se ženské otázky. Ačkoli tyto oblasti svého zájmu Dratvová sama nepovažovala za nejdůležitější, protože se ze všeho nejvíce cítila být filosofkou přírodních věd, paradoxně je tato její práce nejzajímavější. Článek tak zároveň zachycuje nelehký osud ženy působící na poli vědy v atmosféře a dobových souvislostech první poloviny 20. století.